John Simon Ritchie alias Sid Vicious
(* 10.5.1957 + 2.2.1979)
V prosinci 1977 o něm Johnny Rotten řekl: "Říkali jsme mu Vicious (hnusák). On je takový velký děcko, co se cpe sladkostma. Jen se na něj podívejte, Je to filosof kapely."
Přesně po roce k tomu dodal: "Sid neuměl hrát, ale učil se a učil se rychle. A pak to všechno úplně posral. Viděli jste, že je to s ním čím dál tím horší. Já to sledoval, nejdřív byl dobrej a pak se úplně odkecal. Je to nechutný, ale dobře to zapadlo k ostatním věcem. Všechno šlo do hajzlu tak proč by zrovna tohle nemělo?"
John Simon Ritchie se narodil v květnu
Poprvé zabíjel ve čtrnácti letech. Odnesla to kočka, které o zeď vyrazil mozek z hlavy. V lednu 1978, doslova pár hodin před koncertem Sex Pistols, se pokusil v autobuse na americké dálnici zavraždit fotografa Boba. Měl totiž motorkářské boty, a když nedopadlo diplomatické vyjednávání o prodeji, sáhl Sid do kapsy pro lovecký nůž a už už se napřahoval k rozhodující ráně. Dlouholetý spolupracovník Malcoma McLarena mu nakonec fyzickou silou v dokonání zločinu zabránil, nicméně tato historka jenom svědčí o tom, že Vicious byl natolik intelektuálně opožděný, že byl ochoten kvůli páru bot i zabíjet. Paradoxem toho všeho je, že zmíněný fotograf Bob klidně pochrupoval a vlastně o chystaném útoku nevěděl ani zbla.
Vicious nakonec stejně zabíjel. V lednu osmasedmdesátého roku se Sex Pistols rozpadli a ze všech nejhůře to nesl on. Utápěl se v drogách a k tomu mu do cesty už na konci šestasedmdesátého vlezla Nancy Spungenová, lehká poběhlice a totální narkomanka ze Států, která původně přijela do Anglie za bubeníkem Jerrym Nolanem z Heartbreakers. Namísto toho ale sbalila Viciouse a není třeba dodávat, že drogová cesta těch dvou nabrala na grádech. V únoru 1978 se Sid předávkoval v letadle a musel na léčení. V říjnu už byl zpátky a chtěl prožít zlostné líbánky, jak se jejich vztahu říkalo, v hotelu Chelsea. 12. toho měsíce ovšem nechal přivolat záchranku, neboť, jak uvedl, našel svou přítelkyni mrtvou. Ležela zkroucená v koupelně a v břiše měla bodnou ránu. Nebylo divu, že milý Sid putoval za mříže a byl to zase Malcom McLaren, který ho dostal za dva měsíce ven po složení kauce. Podezření z něho ale nikdy nikdo nesmyl, naopak.
"Jednou večer o mě nikdo neměl zájem. Tak mě napadlo, že spáchám sebevraždu," prohlásil Sid několik týdnů poté, co si podřezal žíly u sobě blízké paní Beverlyové v koupelně. Jelikož ji předtím požádal, aby mu dovolila nerušeně odejít z tohoto světa, seděla vedle něho, držela ho za ruku a čekala, až přijede McLaren.
Objevil se ve chvíli, kdy už byl Vicious natolik oslaben, že nedokázal udržet moč.
Přijel s pečovatelem Joem Stevensenem, a zatímco Malcom odešel hledat lékařskou pomoc, Stevens nahrál na diktafon se Sidem rozhovor. V něm se punker přiznal, že Nancy Spungenovou bodl do břicha ve víru běžné vztahové hádky. Ihned poté se prý udobřili, a on prostě odložil nůž a někam si zaběhnul. Když se vrátil, našel ji už mrtvou.
Po návratu z nemocnice stihnul ještě jedno vězení a protidrogové léčení, aby se 2. února radoval se svými přáteli z nového propuštění z léčebny. Nepamatoval si, ale příliš dlouho podmínky své svobody a několikrát si píchnul. Ta poslední dávka byla královská. Objevili ho druhý den odpoledne. Ležel nahý na podlaze svého pokoje tváří vzhůru. Příčinou smrti bylo předávkování. Bylo mu dvacet jedna let.
Jeho vztah s Nancy Spungenovou byl zvěčněn v knize And I Don't Want To Life od Deborah Spungenové a ve filmu Sid a Nancy - Love Kills. "Obě ty věci byly pěkný sračky," komentuje je Rotten. "Ta kniha je fakt děsná, úplně na blití. Jsou v ní jen výmysly, urážky a hnus. Já v ní vypadám, jako že jsem zavinil Sidův pád. To byla od ní fakt kravina. Měl bych jí žalovat, ale to bych musel uveřejnit něco, o čem vůbec nechci číst. To bych se musel rovnou oběsit. Pokud jde ten film, myslím, že doba, ve které vzniknul, nebyla zralá na pravdu. Ten film to potvrzuje. Nezajímalo je, jakej Sid opravdu byl. Udělali z něj vopruzáka a tím to skončilo. "Zeptáte li se ve Spojených státech na jakéhokoliv člena Sex Pistols, či třeba na nějakou osobnost britského punku z období jeho počátku, máte takřka stoprocentní šanci, že odpověď bude znít Sid Vicious. Důvod je prostý. Pro mnoho amerických fanoušků punku znamená Sid a mýtus, který ho obklopuje všechno, o čem vlastně punk byl. Anarchie, násilí, nihilismus a naprostý nezájem o cokoliv a kohokoliv. To vše spojeno s nudou a nespokojeností mladých lidí s jejich předvídatelnou a jasně naplánovanou budoucností. Nový hudební styl byl na konci sedmdesátých let připraven zaujmout mladé rozdílného smýšlení a společenského postavení. Sid se stal legendou a dokonce následováníhodným případem pro zpěváka Germs Darbyho Clashe, který zemřel na předávkování heroinem, stejně jako jeho idol. Sidův konec byl jasný hned od chvíle, kdy si vybral cestu sebedestrukce. Porušoval všechna pravidla a měl k nim naprostou neúctu a odpor. Ničil sám sebe i všechno kolem sebe z pouhé frustrace z okolního světa. Způsoboval si na pódiu zranění a často během vystoupení i krvácel. Hlavně však žil svůj život v takřka nepřetržitém heroinovém opojení. Donkichotský rebel bez příčiny se svérázným půvabem feťáka Sid Vicious. Pro mnoho lidí je však to, co Sid symbolizuje, trochu odlišné od reality.
Navzdory reputaci Sex Pistols jako amatérských muzikantů (často podporované pirátsky šířenými live nahrávkami nevalné kvality zvuku), uměl každý v kapele hrát na svůj nástroj, tedy každý vyjma Sida Viciouse. Ten sice na počátku projevoval velkou snahu naučit se hrát na basu, ale sláva a popularita ho brzy uchvátily. Navíc brzy spadnul do drogové závislosti na heroinu. Sid nebyl hudebně talentovaný a také se nepodílel na tvorbě písní (tedy z velké části i proto, že vznikaly ještě za působení Glena Matlocka). Odpovědnost za kontroverzní texty, které výrazně přispěly k reputaci kapely, nesl hlavně zpěvák Johnny Rotten. Sidovou přítomností kapela sice vylepšila své image (což se projevovalo hlavně při koncertech), ale jeho neschopnost při hře na basu silně poškodila zvuk kapely. To, co přispělo k Sidovu pádu, byl jeho vztah s Nancy Spungen. Tato společensky nepřizpůsobivá kurva (jak ji vystihl rockový novinář Nick Kent) způsobovala, že každý Sidův pokus postavit se zpět na nohy, končil jen návratem ke starým zvykům. Tyto zvyky nakonec zničily oba dva.
Lydon, Vicious a několik dalších chlapců začali obývat squotty v opuštěných budovách a přivydělávat si ve stanicích metra. Když se Lydon stal pod přezdívkou Johnny Rotten členem Sex Pistols, stal se Sid jedním z jejich nejviditelnějších fanoušků. Podle jedné legendy vytvořil tanec zvaný "pogo" a to tak, že vyskakoval nahoru, aby lépe viděl na pódium. Před působením v Sex Pistols hrál Sid krátkou chvíli na bicí ve skupině Siouxsie and the Banshees. V tomto období byl však více znám pro své násilnické chování na představeních. Během vystoupení Damned ve 100 Club byl zatčen za to, že hodil sklenici od piva na pódium. Střepy z rozstříštěné sklenice nešťastně zasáhly poblíž stojící dívku do oka. Jindy zas Sid prohlásil o rockovém novináři Nicku Kentovi, že má nevkusné kalhoty, a pětkrát ho udeřil rezavým řetězem z kola. V únoru 1977 odešel z kapely Glen Matlock. Rotten přesvědčil svého přítele Viciouse, aby zaplnil prázdné místo ve skupině. Sid sice neuměl hrát na basu, ale Rotten spoléhal to, že Sida něco naučí.
Krátce po tom, co se Sid oficiálně stal členem Sex Pistols, přijeli na turné s Clash a Damned do Velké Británie Johnny Thunders a Heartbreakers. S nimi přijela i heroinem posedlá groupie jménem Nancy Spungen, která již měla krátkou aféru s bubeníkem Jerry Nolanem. Na večírku Heartbreakers byl přítomen i Sid Vicious. Johnny Thunders a Jerry Nolan na něj naléhali: "Seš kluk, nebo chlap" Thunders při tom třímal v ruce injekční stříkačku s heroinem a Sid chtěl být chlap. Netrvalo dlouho a Sid a Nancy se dali dohromady. Rezervovanější Johnny Rotten se snažil Sidovi pomoci. Sid však začal podléhat Nancy a v důsledku toho i heroinu. Jako člen Sex Pistols se stal rychle hvězdou, čímž se mu naskytly mnohé, doposud nepřístupné požitky, což ve spojení s Nancynou neukojitelnou chutí na drogy znamenalo velké problémy. Jeho závislost začala být dost vážná.
Sid Vicious hrál poprvé živě se Sex Pistols 4. dubna 1977. Přestože jeho snaha naučit se hrát na basu byla zprvu upřímně míněná, dostavil se na nahrávání Never Mind the Bollocks tak opilý, že nemohl hrát. Kapela proto musela znovu povolat Glena Matlocka, aby vypomohl při nahrávání většiny písní. Mezi všemi kontroverzními události toho roku strávili Sidovi přátelé mnoho času tím, že se ho snažili zbavit Nancy Spungen a jeho závislosti na heroinu. Marně.
V lednu 1978 se Sex Pistols vydali na nešťastné turné po USA. Mnoho Američanů, kteří slyšeli o Sidovi, znali z médií jeho image násilníka. Po svém příjezdu hodlal Sid udělat vše pro to, aby se ukázal ve světle, v jakém ho prezentovala média. Johnny Rotten se hned, jak Sid opustil Anglii a tím i Nancy, znovu pokusil pomoci Sidovi zbavit se závislosti na heroinu. Sid však už byl naprosto mimo kontrolu na to, aby Rotten něco zmohl. Historkami o Sidových extrémních činech a sebemrzačení na turné se to jen hemžilo. V San Antoniu nazval obecenstvo "bandou teploušů" rozlícení fanoušci vytáhli nože a pistole. Jeden se vrhnul s nožem na Sida a ten ho udeřil basou do hlavy. V Dallasu se na jevišti objevil se slovy "dejte mi stříkačku", poté si injekční stříkačkou rozdrásal hrudník. Na zastávce trucků na cestě do Tulsy k němu přišel jakýsi řidič náklaďáku, zhasnul cigaretu o svou ruku a vyzval Sida, aby to udělal také. Vicious si probodnul svou ruku a klidně pokračoval v jídle. Dva dny po posledním koncertu Sex Pistols v San Franciscu utrpěl Vicious první předávkování heroinem. Tři dny později, při letu do New Yorku upadl do komatu způsobeném dalším předávkováním drogami. Po návratu do Anglie se kvůli své drogové závislosti znesvářil s Johnny Rottenem. Poté odřekl natáčení v Paříži pro film Great Rock'n'roll Swindle, pro který nahrál cover verze "My Way", a několik písní Eddieho Cochrana. V srpnu 1978 se Sid a Nancy přestěhovali do New Yorku za peníze, které Sid dostal za koncert na rozloučenou s anglickými fanoušky, na kterém účinkoval s podpůrnou kapelou nazvanou Vicious White Kids.
Po příjezdu do New Yorku Vicious založil skupinu Idols s Barry Jonesem, kytaristou Stevem Diorem a s bývalými členy New York Dolls' Arthurem Kanem and Jerry Nolanem. V roce 1979 vydali jediné album Sid Sings. Obsahovalo převzaté písně od Sex Pistols, Dolls, Heartbreakers, a písně z filmu The Great Rock 'n' Roll Swindle.
Poté, co se pár v srpnu přestěhoval do hotelu Chelsea v New Yorku, dostalo dění velmi rychlý spád. 12 října ráno vtrhla kvůli hlášení o hádce do jejich hotelového pokoje policie. Našla tam Nancy ležící mrtvou pod koupelnovým závěsem oděnou pouze v krví nasáklém spodním prádle. Zemřela na jednu hlubokou bodnou ránu do břicha. Sid se přiznal k vraždě, přestože si nepamatoval nic z událostí předchozího večera (hlavně díky tomu, že byl ještě pod vlivem drog) a byl zatčen. Deset dní poté, co za něj Virgin Records zaplatila kauci 50 000 USD, se Sid podřezal žiletkou. Pokus o sebevraždu se mu však nezdařil, byl vzat na dvoutýdenní léčbu do Bellevue. 9. Prosince v klubu Max's Kansas City Club začal Sid obtěžovat dívku Todda Smithe, bratra Patti Smith. Když k němu Todd přišel, mrštil mu Sid skleničku přímo do obličeje a byl opět zadržen a uvězněn. Z vězení byl propuštěn 1. února
O několik dní později přelezla v noci Beverly zeď hřbitova poblíž Philadelphie a navzdory přáním Spungenovy rodiny roztrousila popel svého syna u Nancyna hrobu. Ačkoliv úřady nikdy oficiálně neurčily, zda byla Sidova smrt nehoda, Sidova matka si myslí, že se Sid předávkoval kvůli své zemřelé lásce Nancy. Na objasnění přidává kousek papíru, na který Sid před svou smrtí naškrábal báseň jednoduše nazvanou Nancy.
You were my little baby girl
And I knew all your fears
Such joy to hold you in my arms
And kiss away your tears
But now you're gone
There's only pain
And nothing I can do
And I don't want to live this life
If I can't live for you.
Vražda Nancy Spungen nebyla nikdy přesvědčivě vysvětlena. Existuje mnoho rozličných teorií, na to, co se opravdu stalo. Sid vypověděl, že se s Nancy pohádal kvůli tomu, že se jim nepodařilo sehnat heroin. Tato hádka vyústila v násilí a ubodání Nancy. Ta se zřejmě ještě pokusila ránu nějak ošetřit, ale marně. Zemřela o několik hodin později. Sidův vlastní výklad věcí, které se udály onu osudnou noc, byl však velmi nejistý, takže je možné, že na sebe mohl nevinně uvrhnout podezření. Malcom McLaren najal tým soukromých detektivů, kteří objevili svědectví naznačující, že Nancy zabil někdo jiný. V apartmá bylo tenkrát údajně přítomno několik známých, obchodovalo se zde s drogami a v apartmá jen tak volně ležel proplacený šek od Virgin Records na poměrně velikou sumu. Vše jsou to však pouze domněnky.
Sidův návyk na heroin ho izoloval od většiny lidí, kteří mu mohli pomoci v překonání jeho problémů. Přestože toho Sid moc nenahrál a jeho příspěvek Sex Pistols (mimo jejich image v médiích) velmi malý. Předčasná smrt Sida Viciouse jen pomohla k zmytizování jeho chaotického života a konečného pádu. Pro některé symbolizuje ducha punkové anarchie a nihilismu, pro jiné není pro svou slabost nic než jen tragickou figurou.
V březnu 1977 podepsali Sex Pistols smlouvu s A&M records přímo na terase před Buckinghamským palácem, o týden později (19.3.) byla tatáž smlouva ze strany gramofirmy vypovězena. Mýtu praví, že příčinou byla rvačka Sida Viciouse s televizními pracovníky a vymlácení kanceláře gramospolečnosti muzikanty Sex Pistols. McLaren naopak hovoří cosi o spiknutí ostatních umělců z této stáje. Faktem ovšem bylo, že singl God Save The Queen byl stažen z prodeje a rozmaděrován na kousky.
V květnu se ještě museli postavit čelem obvinění, že jsou silnější než politická strana a že není vůbec dobré, když takovou organizaci vedou lidé závislí na drogách. Kapela tahle obvinění roztavovala do ruda, po vzoru McLarena si na veřejnosti zachovala klidnou hlavu a s ironií sobě vlastní (v případě Viciouse s inteligencí sobě vlastní) trpělivě odpovídala na všechny podobně laděné dotazy.
14. května podepsali smlouvu s Virgin Records a God Save The Queen byla na světě. Přes totální zákaz, který, kdyby to jenom trochu šlo, by platil i při soukromém přehrávání písně na kazeťáků, se vyšplhala do národní Top 10. Byla to rovněž tato skladba, která byla mottem koncertu na parníku Queen Elizabeth 15. června, kdy královský pár oslavoval výročí svatby a Anglie měla pré. Pluli po Temži, hráli koncert a všemu učinila přítrž říční policie, jež zatkla jedenáct lidí. Sláva Sex Pistols v těch dnech kulminovala. O tři dny později byl napaden Johnny Rotten protipunkovým gangem žiletkami a odnesl si několik nehezky vyhlížejících poranění.Vezmeme-li v potaz, že se něco podobného stalo pár dnů předtím jiné punkrockové partičce, The Damned, mělo to nejspíš co dělat s vlnou, která byla reakcí na náhlý nástup punkové horečky a její přesné podchycení mládeže. Ta už dávno zapomněla, že se Rotten ve svých telecích letech hlásil ke skinheadskému pokřikování. Napadáni byli i další členové kapely, jenom Malcom McLaren měl stále štěstí.
8. července vyšel singl Pretty Vacant a prodával se naprosto veřejně, dokonce i v obchodních domech. Prodral se až na sedmé místo a skladba se hrála i televizním pořadu Top Of The Pops. Účast v něm komentoval Rotten úšklebkem: "Top Of The Pops? Proč ne mohla by to bejt prdel."
30. června odjeli na krátké turné do Skandinávie, a když se vrátili, popojížděli inkognito po anglických hospodách, neboť vlna zákazů se šířila jako AIDS. 15 října vydali poslední singl s Johnnym Rottenem, skladbu Holidays In The Sun, ovšem vrcholné číslo mělo teprve přijít.
V listopadu se na gramofonových trzích objevila prvotina a de facto jediný oficiální titul Sex Pistols, album Never Mind The Bollocks. Počin, který posvětil punk, dal mu šťávu a razítko pečeti, kterou nelze zničit. Přestože se v té době celá Anglie bouřila proti názvu, proti obsahu skladeb a především proti písni Bodies, bylo evidentní, že tahle deska byla zlatým hřebem punku. Jak se v průběhu následujících měsíců ukázalo, byla také tím největším, čeho byli Sex Pistols a jejich nohsledi schopni dosáhnout.
